S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl

Odysea jedné, zhruba sedm let vyvíjené hry je u konce. Ukrajinští vývojáři od začátku vývoje rozhlašovali do světa obří proporce a megalomanii, jež měly být největšími přednostmi projektu. Projektu, který nese hrdé jméno Stalker a patří k nejskloňovanějším v herních médiích vůbec. Ani Duke Nukem Forever mu v tomto nemůže konkurovat – ačkoliv je ve vývoji déle, jeho autoři nás co měsíc nenapínali atmosférickými obrázky. To od GSC GameWorld jsme se přídělu dočkávali pravidelně, tedy až na určité přestávky, kdy si část hráčů už myslela, že Stalker nikdy nevyjde. Vyšel – a je to první opravdu velká hra tohoto roku, která, ač zdaleka není dokonalá, zůstane do historie vyryta hodně hluboko. Prakticky od začátku vývojových prací jsme byli obeznámeni s příběhem: dvacet let po dobře známém výbuchu Černobylu se na den přesně začnou v Zóně, tedy radiací zamořeném území okolo elektrárny, dít divné věci. Jenže to je pouze pozadí, jehož osvětlováním se nikdo nezdržuje. Podstatný je příběh kupodivu posunutý do mnohem osobnější roviny. Kdo čekal, že bude hrát za anonymního Stalkera, kterému dá přinejlepším své jméno a bude plnit víceméně nedějové questy, měl pravdu jen z poloviny. Neohrožený lovec artefaktů se sice na dlouhou dobu stane vaší virtuální tělesnou schránkou, jenže příběh mu propůjčuje mnohem významnější roli, obestírající hru záživným tajemstvím. To odhalujete pomocí renderovaných sekvencí, přičemž jednu shlédnete už na začátku. Za deště, hromů a blesků projíždíte Zónou zchátralým náklaďákem s podezřelým nákladem, když v tom do vozu práskne elektrický výboj z nebes, aby ho po pár kotrmelcích poslal do příkopu. Zde nás objevuje jeden ze Stalkerů a bezvládné tělo odnáší k místnímu obchodníku Sidorovichovi. U něj se probouzíme a dozvídáme se, že jsme „The Marked One“, tedy „označený“ a dostáváme první úkol. Musíme najít jednoho z obchodníků, kterého se zmocnili banditi. Po krátkém tutorialu, kdy nám Sidorovich vysvětlí, jak se pracuje s životně důležitým PDAčkem, se podle ukazatele na minimapě vydáváme na cestu. První checkpoint nás zavádí ke kontaktu v blízké vesničce, ten nás posílá za svými muži, kteří nám mají v osvobozovací akci pomoct. Běžíme tedy za nimi do nedalekého lesíka, získáme od nich ujištění, že mají stejné zájmy jako my a běžíme dolů do údolí, kde se nachází na pohled opuštěné stavení. Jenže už po přiblížení se ozývají první výstřely. Aha, jsme tu dobře. Záhy se ukazuje, že nebylo úplně moudré zvolit nejtěžší obtížnost, jelikož s takovou se každý protivník stává div ne Supermanem. Ani na druhý stupeň ale není úvodní úkol tak snadný, jak bychom od rozjezdu čekali. Stalker se od prvního okamžiku snaží vyvolat atmosféru boje o přežití – a daří se mu to. Vystřílení statku od zhruba deseti desperátů vám oproti jiným akcím zabere neúměrně dlouhý čas. Nelze vletět na nádvoří, otáčet se na všechny strany a čekat, že všichni poslušně padnou na zem po prvním zásahu. Ne, budete se divit, kolik toho nepřátelé vydrží. Pokud netrefíte hlavu, což při jejich neustálém pohybu není nic lehkého, vyprázdníte do každého z nich minimálně polovinu zásobníku obyčejné pistole. Zcela zásadní je krytí se za překážkami a vykukování jen v nejvhodnějších momentech, jinak se nevyhnete nahrání pozice. Konečně se nám daří všechny odstranit a obchodníka osvobodit. Právě jsme splnili zhruba jednu tisícinu hry.Pokud to ještě nevíte, Stalker je akční hrou s otevřenou strukturou. To znamená, že si můžete jít, kam se vám zachce, brát úkoly od koho chcete a plnit si je ve zcela libovolném pořadí. Občas se samozřejmě vyplatí postoupit v příběhu o kus dále, ale nikdo vás nenutí. Zóna má 30 čtverečních kilometrů a nachází se v ní takové množství questů, jaké stačí na nějakých 40-50 hodin, obzvláště uvědomíme-li si vysoko nastavenou obtížnost. Pokud se ale vedlejšími úkoly vůbec nechcete zdržovat, nikdo vás nenutí – v takovém případě stačí jít stále za hlavním cílem a proběhnout tak Stalkera za 15-20 hodin. Vedlejší úkoly jsou si sice podobné jako vejce vejci – povětšinou je zapotřebí někoho nebo něco najít, případně zabít – ale jejich plněním minimálně zapadnete do zajímavého dění v Zóně. PDA je v tomto ohledu nenahraditelným pomocníkem. Ukládá veškeré rozhovory, najdete tu mapu, ale především přehled všech aktivním questů. Stačí si jeden z nich zaškrtnout a na minimapě se objeví ukazatel, kam je nutné zajít. Vadilo nám však, že po splnění úkolu, například po ukradení dokumentů z přísně střežené vojenské základny, musíme běžet několik kilometrů k zadavateli, tam je předat a shrábnout odměnu. Většinou to navíc nepředznamenává pouze sprint, ale i zdlouhavé a náročné boje s bandity či Stalkery znepřátelených frakcí, které cestou potkáte. V původním návrhu hry figurovaly i pojízdné vehikly nebo dokonce vrtulníky. V Zóně jich je spousta, ale autoři se v zájmu rychlého dokončení hry rozhodli, že je zde pouze nechají ležet a neumožní hráčům, aby jich využili coby relativně bezpečných přibližovadel. Bohužel už nejspíš zapomněli přizpůsobit rozlohu Zóny a způsob odškrtávání questů. Ačkoliv i zde se ukázalo, že původní koncept měl hodně velké oči. Slibováno nám bylo prostředí bez loadingových obrazovek, kde se budeme moci procházet zcela bez přerušení. Realita je nicméně jiná. Zóna je rozdělena do relativně velkého množství úseků, jež se musí nahrávat, a to celkem dlouho. Obrňte se tedy trpělivostí, Stalker má spoustu hluchých míst, naštěstí je vyvažuje kvalitou v jiných oblastech. Navíc je sprintování hodně rychlé, ačkoliv vyčerpává energii, která se po čase zase musí dobít. Ani nepřátelům se nestyďte utíkat nebo proklouzávat, pokud je k tomu aspoň malá příležitost – zpravidla jde o mnohem jednodušší řešení než útok, byť postupný.Ve Stalkerovi je nesmírně důležité, jakou zbraň držíte v rukou. Jak už bylo řečeno, pistolka je strašlivě slabá a co nejdříve se vyplatí ji vyměnit za brokovnici. I z té však protivníci vydrží zhruba dvě patrony zblízka. Zásahové zóny jsou kupodivu jen dvě. Buď trefíte hlavu a nepřítel se odporoučí rovnou, nebo, a to je mnohem častější, budete pálit na tělo a připadat si jako se stříkací pistolkou v ruce. Zbraně mají své statistiky a o ně tady jde. Zatímco na začátku je průraznost hodně slabá, časem se začnete dostávat ke kvérům s mnohem lepšími hodnotami, na druhou stranu se vám postaví silnější kontrahenti. A teď nemyslíme jen vojáky a Stalkera, ale i zmutované psy, prasata či výsledky genetických experimentů, jež potkáte především v podzemí. Právě díky zbraním obsahuje hra slušnou porci RPG prvků. Základem je inventář, který nejenže má omezený prostor, ale hrdina jako takový má i určitou nosnost. Pokud ji překročí, nemůže se pohnout, na mezních hodnotách se zase rychle zadýchá a nemůže běhat. Předmětů jsou tuny – od všelijakých zbraní stejných typů přes lékárničky, náboje až po obleky, jež zamezují kupříkladu radiaci. Umělá inteligence se vyznačuje svou rozporuplností. Občas dokáže obklíčit, že se nestačíte divit, jindy však není schopna reagovat na vaši přítomnost v rámci několika metrů. Pokud by však byla jistější v kramflecích, zřejmě by se ze Stalkera definitivně stala hra pro hardcore pařany. Vedle nepřátel totiž musíte dávat pozor i na nebezpečné anomálie nejrůznějšího, zpravidla však velmi škodlivého druhu. Je jich až překvapivě hodně a občas znamenají konec. I ony však Zóně dodávají nepopsatelnou atmosféru, která se prostě musí zažít. Okolí Černobylu působí tak nehostinně, jak si to jen dokážete představit. Navíc když se setmí a začne hustě pršet, začnete se doopravdy bát, k čemuž dopomáhá i skutečnost, že hodně dlouho vůbec nevíte, o co tady běží. Engine už má svá nejlepší léta za sebou, ale odpudivě rozhodně nevypadá. Obzvláště při dynamickém osvětlování působí vše až nepříjemně uvěřitelně – tuto vychytávku si ale můžete dopřát jen na těch nejvýkonnějších strojích. Co dodat? Snad jen, že Stalker je konečně tady, a kdo by si ho po těch letech čekání nechtěl vyzkoušet? Není to ani zdaleka dokonalý kousek, jenže v akčním žánru je stále unikátním zážitkem, především kvůli své otevřené struktuře a perfektní atmosféře. 85%

18 Seeders / 51 Downloaders

>> Download <<